Chráněno: Je Irský mech účinnou mořskou řasou? Nebo je pouhou želírující hmotou v potravinářském a kosmetickém průmyslu bez dalších účinků?
Stručný obsah příspěvku zde není uveden, protože je tento příspěvek chráněn heslem.
Stručný obsah příspěvku zde není uveden, protože je tento příspěvek chráněn heslem.
Přátelé a příznivci, během léta jsem dostala hodně dotazů, co se děje s Lahodným blogem (kde jsou normálně nové recepty každý týden) a také s Lahodnými recepty (které pravidelně zasílám týdně). Nikde nic – ani recepty na blogu, ani recepty v mailu. Dokonce i Lahodná facebooková stránka trochu utichla. Za to novinky v e-shopu přibývaly a […]
Raw strava je pro mě nejvyšší formou sebelásky. Moje tělo se uzdravilo a stala jsem se šťastným člověkem, což jsou dary, které mi nedokázal dát žádný lékař ani žádné konvenční doporučení. Chápu, že pro mnohé je živá strava extrém. Pro mě je extrémní nemocné tělo, deprese, úzkosti nebo jakákoliv nepohoda ať již tělesná nebo duševní.
Po několika letech se živá strava stává životním stylem, ve kterém ve finále o stravu ani tak nejde. Zní to jako velký paradox, který je ale srozumitelný těm, kteří živou stravu milují. Vystvětlím dále. Je přitom jedno, z kolika % ji jíte, důležité je, že ji zkoušíte a aplikujete do svého života. Zkrátka že ji žijete. Jedině jejím žitím totiž zjistíme, o co přesně tady jde.
Jak to souvisí s cestováním? Velmi úzce.
Když jsme se vrátili z našeho nedávného výletu od moře, pomyslela jsem si, jak je snadné žít v Česku raw životní styl. Česko je snad novodobou Mekkou vitariánů a přiznivců raw.
Skutečně, je snadné být v Česku raw. A je nádherné si to uvědomit. Máme zde velkou základnu příznivců raw stravy a raw životního stylu, velkou koncentraci raw restaurací (to píši s plným vědomím toho, že nejbližší raw restaurace nebo raw bistro je od nás vzdálené 2 hodiny cesty
).
A jak je to s cestováním? Mých 12 tipů se dozvíte v článku.
Jdu s Janinou kůží na trh:
Mám úžasnou kamarádku Janu, která se po delším otálení rozhodla, že zveřejníme její menší raw experiment.
Tímto mini raw experimentem si Jana dokázala, že je snadné změnit své tělo – „jen“ se rozhodnout. Úžasné je podle ní hlavně to, jak se cítí. Má ještě více energie, potřebuje méně spánku. Cítí se sebevědoměji.
Co na to říkáte? Mě ta změna přijde úplně impozantní.
Moje rada nemá paradoxně s jídlem nic společného. Sdělím Vám svůj recept na dokonalou termoregulaci těla a dokonce nastartování samouzdravujících sil organismu. Již žádné studené nohy a ruce nebo „vnitřní chlad“. V zimě je mi krásně teplo a v létě také, nepřehřívám se.
Jako mnoho účinných metod, je to super jednoduché.
Podělím se s Vámi o vlastní zkušenost. Věřím totiž, že by Vás mohla inspirovat a také pobavit.
Na začátku bylo moje silné rozhodnutí „něco“ změnit. Konkrétně změnit pocit z mého vlastního těla a mysli.
Prvotně jsem nechtěla změnit stravu nebo nedej bože životní styl. Mým záměrem nebylo stát se vitariánem nebo vegtariánem či jiným „-ánem“.
Chtěla jsem to vyzkoušet. Na 14 dní… Co je 14 dní oproti celému životu? Co je 14 dní oproti věčnosti? Zkusíte to také? Moje 4 tipy Vám pomohou.
Příroda je uměním a dokonalým velkolepým dílem sama o sobě. A ještě když se citlivě přidá člověk – to pak vzniká pastva pro oči i pro duši – a v tomto případě i pro žaludek.
Užijte si tyto překrásné obrázky.
Ohledně živé stravy panuje i mezi odborníky spousta mýtů a programů, které nikomu neslouží. Mezi nejrozšířenější mýty patří zejména „špatné“ a „dobré“ kombinace jídla, četnost jídel, množství jídla apod. Následující ukázka z knihy 12 kroků k syrové stravě je skvělá, protože nás navede na tu jedinou správnou cestu: k sobě samým. Poslouchejme sebe a svoje tělo a živá strava se stane zábavou a radostí.
V. Boutenko: Radím vám, abyste se řídili vlastní intuicí, vlastními pocity a vlastní zkušeností. Nechci, abyste něco dělali jenom proto, že vám to někdo – včetně mne – řekl, i kdyby byl považován za odborníka. Všichni jsme jedineční a máme různé tělesné potřeby. Sami sobě se musíme stát tím nejlepším odborníkem.
jaká přesvědčení ohledně peněz předáváme svým dětem? Téma peněz je pro mnoho lidí stejně kontroverzní jako téma jídla. Všimněte si, že hodně hovorů o penězích (většinou zaměřených na jejich nedostatek) se odehrává v kuchyni u společného jídla. Různá přesvědčení (a zejména ta ohledně peněz) přebíráme jako děti z naší rodiny. Zvnitřněná přesvědčení nás potom mohou (a nemusí) ovlivňovat po celý náš život. Co s tím? Máte-li chuť, užijte si následující ukázku z oblíbené knihy spolu se mnou.
Stále více mě baví číst a sledovat příběhy o úspěšných lidech. Proč se rozhodli jít za svým snem? Proč vybočili ze svého vlastního stínu a pohodlí a vstoupili do svět(l)a? Miluji příběhy, ať už slavných lidí nebo „slavných neznámých“, kteří se dostali na svůj vlastní pomyslný vrchol. A jdou dál.
Jsem si jistá, že lepší je být vnitřně svobodný, vyrovnaný, šťastný, horlivý a ze života se radující masožravec, než vnitřně spoutaný a nespokojený vitarián. Zatímco v prvním případě člověk žije svoje štěstí, ve druhém případě ho od sebe odhání. Zkrátka – je lepší být bohatý a zdravý než nemocný a chudý.
Příběh o základní škole, kde měli problém s poruchami chování, velkou nemocností a zameškáváním výuky. Zkrátka ve školách „běžně“ vyskytující se jevy. Škola vyzkoušela všechna možná opatření. Nic nemělo žádoucí účinek. Ředitel školy byl ale muž činu, který se nebál nových řešení. Jako jednu z možností na rodičovské radě navrhl, aby ze školy a ze školní jídelny bylo odstraněno vše, co obsahuje jakýkoliv cukr a aby ani rodiče dětem do školy nedávali žádné cukrovinky a další pochutiny. Místo toho škola i rodiče začali dětem nabízet čerstvé ovoce a bio přesnídávky slazené medem nebo agávovým sirupem. Zkrátka „bezcukrová praxe“.
U nás v jídle neplatí žádná pravidla. Nejíme společně, netrváme na společných večeřích, protože to je čas, kdy se „sejde celá rodina“. Nedáváme si lásku najevo přes jídlo. Jídlo je jídlo, ale projevů lásky je nekonečně mnoho způsobů. Pro mě, jako pro ženu, není důležité, aby se rodina „sešla u jídla“, protože jídlu v tomto ohledu nepřikládám takovou váhu. Pro mě je důležité, abychom trávili společné chvíle pospolu – ať už je to doma (ne u televize, tu už skoro čtyři roky nemáme), na výletech, procházkách, při čtení knih nebo časopisů, doteky, úsměvy a hlavně společnými rozhovory. To jsou pro mě podstatné záležitosti. To nejcennější, co mohu svojí rodině dát, je moje pozornost. A ta se neváže zdaleka jen k jídlu.